Právě nakupujete za zvýhodněné ceny!

Ninja Gaiden Sigma - recenze

Autor: Filip Dočekal, 04.09.2007 10:47, zobrazeno 4444x

Ninja Gaiden Sigma - recenze V poslední době se doslova roztrhl pytel s akčními mlátičkami na PS3. Heavenly Sword, žánrově příbuzný Dark Kingdom a čerstvě i další díl z tradiční série Ninja Gaiden můžeme zaškatulkovat do stejné kolonky. Jako jediná z této vybrané společnosti ale není Ninja Gaiden Sigma zcela novou hrou. V rámci PS3 je to vlastně „jen“ modifikovaný předešlý díl s podtitulem „Black“, který vyšel ještě na první Xbox.  PS3 verze se oproti svému předchůdci zas tolik neliší, tedy samozřejmě vyjma vyšlechtěného grafického podání. Ovšemže několik věcí se přidalo, ale stejnou měrou se bohužel i bralo, takže se nedá říci, že by byl poslední PS3 díl vypiplanější, než ty ostatní.

Grafika ušla pěkný kus cesty a tak nyní šlape jako hodinky v režimu 1080p a to prosím bez zakuckání v 60-ti snímcích za vteřinu. I když není míra detailu nijak excelentní, zdejší prostředí je pohledné a nutno říci že i velmi rozmanité, protože poklidné podzimní vesničky střídají temnější městské lokace, ale také industriální úrovně a nebo dokonce futuristické oblasti. V tomto vám hra poskytne často překvapující pocity, protože po tradičním úvodu ve stylu japonského feudalismu se dále nestačíte divit, kam všude nově dvojice hrdinů zavítá. Nicméně daní za hladký běh je vesměs statické prostředí, kdy se nepohne ani lísteček na stromě či stébélko trávy, tedy vyjma padajícího listí na podzim a animované, ale přesvícené oblohy.

Kromě drsného Ninji jménem Ryu hraje druhou roli dominantní fetišistická lovkyně démonů Rachel, jejíž obleček by jistě ozdobil mnohé mučírny a paláce sexuálních mašin. Škoda, že ji povedete pouze v minimu úrovní, schopný Ryu není rozhodně tak charismatický. Příběh samozřejmě kopíruje předešlá dějství a tak se dá tušit, že zde moc velký vliv mít nebude. Cesta za uloupeným mystickým mečem a pomstou za vyplundrovanou vesnici nepůsobí moc unikátně, ale stejně zde hrají prim jen a jen souboje na několik způsobů, takže plytký děj tak nějak stejně vypustíte z hlavy s prvním poraženým bossem.

Kromě kvanta obyčejných vojáků, jenž padnou k zemi skoro s každým větším vánkem a na to ihned zmizí, se pravidelně zjevují extrémně silní bossi, kteří jedním mocným úderem rázem oberou hlavního hrdinu skoro o polovinu jeho života. Znovu vám vrtám do hlavy zásadní sdělení, že Ninja Gaiden je - a proč to na plno neříct - skoro čistokrevná bojovka. Veškeré hádanky se omezují ponejvíce na otevírání zamčených dveří skrze správný klíč, který je ovšem často položen jen kousek vedle dveří a není to pod rohožkou. Návaly řadových bojovníků kovaného Ninju a koženou dominu s obřím kladivem lehce poškádlí asi jako Kratose z God of War, ale tuhý „bossák“ vykukuje skoro z každého druhého rohu a to už je pěkně pálivý gulášek.

Díky těmto soubojům, kdy jeden nepřátelský útok dobrotivce div nepřizabije a lahvičky s životem záhy dojdou, je hra na dnešní poměry velice obtížná a často těžce frustrující. Ukládací svatyně draka nejsou moc husté a navíc se objevují vždy s předstihem před hlavními souboji s bossy, takže jestli něčeho ve hře chybí, je to hlavně sám život. Hra vás také okamžitě vrhne do víru boje na tužší nastavení, aby s každou smrtí trošku povolila utažený opasek obtížnosti. Nicméně po mnoha opakováních jedné a té samé části dříve nebo později přijdete na to, že na každého monstr protivníka platí poměrně jednoduchá taktika a vždy jen jeden správný úder je cesta za vítězstvím.

Na někoho platí široké pohybové eskapády hlavních hrdinů, mezi kterými nechybí ani prostná na hrazdě, ručkování, i běhání po zdech a vodní hladině. Jindy si situace žádá jedno z desítek bojových komb, ovšem všechny si ani nelze zapamatovat. Zbraňový arzenál zejména tradičních japonských nástrojů smrti se postupně rozšiřuje a k mání je i u obchodníků, stejně jako všeliké pomocné talismany a lektvary. Jenže peněz se v mrtvolách moc neskrývá a lepší vychytávky jsou hodně drahé. Na všechno jste také zcela sami, protože si nemůžete nikoho dalšího povolat do kooperace a ani žádná forma multiplayeru není přítomna. Pouze se můžete zkontrolovat na online žebříčcích, zohledňujících čas boje, počet úmrtí a bitevní úspěchy v singlu s ostatními hráči.

Kromě větší obtížnosti, která může spolu s číhajícím stereotypem stále se opakujících bitev lézt někomu na nervy, je zdaleka největší překážkou ve hře opravdu příšerná kamera. Nejenže je umístěná za postavou moc nízko, takže není pořádně vidět dopředu, ale při mnohdy frenetickém boji si dělá doslova psí kusy, protože zabírá detail jistě krásného štuku blízkého domu, místo aby se věnovala náhledu na bitvu. Na jedné ruce vás bolí prsty od bušení do tlačítek útoků a krytu, což je v pořádku, jenže palec druhé ruky trpí ještě častěji při neustálých manuálních korekcích kamery. Již méně obtěžuje stále generování otravných nepřátel v místnosti, kudy třeba procházíte podruhé. I když zdejší stále se líhnoucí osazenstvo i desetkrát pobijete, vždy se najdou další čerstvé síly. Nicméně stačí vzít nohy na ramena a těmto otrapům zdrhnout do další místnosti, kam už za vámi nepolezou. Na nevyladěný engine poukazuje i malá chybka, kdy cákance krve na vratech zůstanou levitovat ve vzduchu po otevření dveří.

Pochvalu si ale na druhou stranu zaslouží přehledná mapa lokací, čitelné titulky a také možnost instalace na pevný disk konzole, což má za následek vítané zeštíhlení nahrávacích časů. Pohybový senzor zde vcelku zbytečně zajišťuje skrze kvedlání ovladače lepší účinek kouzel, ale na této funkci je vidět, že ji tvůrci do hry vložili jen do počtu. Vibrace by požitku prospěly daleko více. Škoda absence pěkného animovaného intra z původního dějství a ještě větší škoda, že nepochopitelně chybí originální historická arkádová prvotina Ninja Gaiden, kterou si můžete zahrát ve starší xboxové verzi. Rozporuplné provedení, kde něco přebývá a něco chybí, zase vylepšují nové bonusové oblečky hlavního hrdiny a účesy jeho ženské kolegyně. Pokud dohrajete příběhový mód, jistě nepohrdnete ani ještě trvanlivějším Mission režimem, takže Ninja Gaiden rozhodně za pár odpolední nedohrajete. Spíše si připravte týden volna a velkou porci trpělivosti.

Ninja Gaiden Sigma je tak možná trošku nevyladěným, ale přesto solidním kouskem. Chvályhodná je odvaha nasadit na dnešní hráčské mazánky takto obtížnou a vyčerpávající hru s takovou bitevní atmosférou, za kterou se nemusí stydět ani lecjaká účelová bojovka. Jenže požitek doplácí na imbecilní kameru a zbytečně opuštěné prvky z předešlého dílu. Je to dobré, je to hutné, je to krvavé, ale oběť musíte přinést jen vy.

Hodnocení: 7/10

Autor: Michal jonáš

Průměrné hodnocení
1,00
Ohodnoťte jako ve škole
1   2   3   4   5  
Příspěvky do diskuze můžete přidávat po přihlášení!