Právě nakupujete za zvýhodněné ceny!

Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory - recenze

Autor: Filip Dočekal, 12.07.2007 10:37, zobrazeno 4655x

Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory - recenze Nestává se často, aby se další díly jedné herní série nezlepšovaly jen vizuálně, nýbrž přidávaly úplně nové prvky hratelnosti. Bohužel. První Splinter Cell nám představil nového hrdinu kradmých akcí jménem Sam Fisher. Druhý díl s podtitulem Pandora Tomorrow přinesl hlavně novinku v podobě kvalitního multiplayeru a další počin Chaos Theory pokračuje ve vzestupné tendenci inovovanými pohyby, ovládáním, grafikou a také rozšířeným multiplayerem, včetně kooperativního módu. Chaos Theory zaujme hlavně technickou dokonalostí, nicméně hloubky a vtahujícího příběhu svého největšího konkurenta - Metal Gear Solid: Snake Eater - nedosahuje ani v nejmenším.

Chaos Theory obsahuje trojici unikátních herních režimů, samozřejmě včetně sólo hry, která však v tomto dílu netvoří hlavní část, ale je nyní zcela rovnocenná ostatním režimům. Tato kampaň představuje Sama jako samojediného studeného vojáka bez špetky emocí, jako typizovanou herní postavičku. Jak jsem řekl, Sam je především voják, a proto nečekejte žádné dějové zvraty, propletence a uzly, které tak umně splétá série Metal Gear Solid. Má za úkol projít desítkou úrovní, v nichž plní rozkazy, nyní rozdělené na hlavní (ty jsou povinné) a volitelné, za jejichž nesplnění vás nikdo za uši nevytahá. Jednotlivé levely jsou subjektivně lépe a pečlivěji navržené ve srovnání s předešlými díly. Je to díky tomu, že pozdější PS2 verze vychází z Xboxové mutace, po které podědila právě i design oblastí. Tutoriál v podobě krátkých videosekvencí je sice dostatečně názorný, nicméně praktičtější by bylo si potřebné základy osvojit přímo ve hře. Takhle jste pouze pasivními diváky.

Zajímavou novinkou je možnost volby typu zbraňového arzenálu před každou z misí. Jestliže preferujete tichý postup, zvolíte vybavení pro tajné mise. Jestliže ale plánujete rychlé akční přestřelky, zvolíte výbavu pro přímý útok nebo dáte na rady agenturního zbrojaře a vezmete zavděk doporučenou výzbrojí a výstrojí. Novým článkem výzbroje je útočný nůž, který je pro tiché podřezávání krků ze skrytu jako malovaný, a navíc mávání s ním před obličejem působí na zajatého nepřítele dosti projímavě – přesněji na jeho ochotu sdílet s vámi jisté potřebné informace. Potřebujete odstranit žoldáka, který ale stále sedí před svým stanem a „vejrá“ přímo na cestu, po které musíte jít? No problem, vytáhněte nůž, prořízněte zadní stanový dílec a nebožáka překvapte pěkně z ložnice.

Design lokací nyní Samovi umožňuje provádět nové roztomilé kousky s chytrým využitím některých prvků prostředí. Když je například Sam zavěšený nad zemí, dokáže nepřítele pod sebou v mžiku chytit a zlomit mu vaz. Podobně umí stráž stáhnout za nohy do propasti toho času zavěšený za jednu ruku na římse či balkóně. Při přiblížení ke dveřím si zase Sam nově může vybrat z několika možností. Může dveře potichu vypáčit, normálně otevřít, podívat se za ně optickým kabelem nebo je rovnou bez ostychu vykopnout, což je velmi účinné na stráže stojící přímo za nimi.

Zbraňový arzenál nezůstává za vylepšenou pohybovou škálou pozadu, tudíž několik nových triků a vychytávek tvůrci připravili i zde. Samova útočná puška SC-20K umí zastat i odstřelovačku a kromě standardního střeliva odpaluje i speciální druhy hlavic pro tichou eliminaci protivníků. Když se Sam přitiskne zády ke zdi a vyhlédne za roh, může si nyní zbraň přehodit do druhé ruky tak, aby mohl v případě potřeby střílet a přitom si krýt druhý bok. Menší SC pistole zase dokáže na krátkou dobu zhasnout elektrická světla nebo obvody. V Pandora Tomorrow stačilo malé zaváhání a nepřátelé spustili zběsilou palbu jak na lesy.

Chaos Theory nabízí nově řešenou AI protivníků, která nechává Samovi více šancí zůstat neprozrazen, nicméně při poplachu je naopak šance na přežití velmi malá. Když neopatrný Sam způsobí hluk v doslechu stráží, tito nespustí alarm, nýbrž opatrně zkontrolují podezřelou oblast za pomoci svítilen a světlic. Jestliže se agent nestačí „zdekovat“ do dostatečně vzdálené tmavé skuliny, je s ním většinou amen, protože při objevení má Sam pouze několik málo sekund na svoji obranu, a než stačí tasit, dávno polyká andělíčky. Navíc stráže spolupracují ve dvojicích, takže jejich pohotová eliminace je otázkou štěstí a rychlé mušky.

Jakákoli hra obsahující stealth prvky vždy byla a bude porovnávána s řadou, která tento žánr stanovila a která v něm bezpochyby stále vede. Série Metal Gear Solid a hlavně její poslední dějství Snake Eater má oproti Chaos Theory velkou výhodu v tom, že byl primárně vyvíjeno na míru PS2 hardware, kdežto poslední Splinter Cell je na nejprodávanější konzoli pouze převeden ze zmiňované Xboxové verze. Samozřejmě díky slabší tělesné schránce „péesdvojky“ oproti Xboxu je Chaos Theory ořezán a zjednodušen a ze všech mutací, co jich jenom Ubisoft uvedl, je suverénně nejhorší. Poměrně krátké a přímočaré levely ořezané o alternativní cesty vyskytující se v ostatních verzích nemají proti těm komplexnějším „metalgearovským“ žádnou šanci.

Ostře očekávanou ingrediencí je nový kooperativní režim. Ovšem nejedná se o sólo kampaň s dvojicí agentů, ale o speciální úrovně jedinečné pouze pro tento režim hry. Kromě standardních pohybů zvládají spolupracující agenti i několikero speciálních, vyžadujících precizní týmovou práci. Každý takovýto pohyb je uveden v kooperativním tutoriálu, jehož zvládnutí otevře přístup do ostrých misí. Ovládání je velmi jednoduše přiřazeno toliko na jediné tlačítko aktivující ve správný okamžik kooperativní akci. Je to velmi intuitivní a rychle to přejde do krve.

Takto lze provést například živý žebřík nebo spustit partnera na laně do nižší lokace. Důmyslné navržení úrovní je uzpůsobeno výhradně pro dvojici agentů, jeden by se sám daleko nedostal. První agent například z bezpečné dálky pomocí pistole deaktivuje kameru a druhý agent rychle přepne spínač zajištění dveří pod touto kamerou. Samotný agent by tuto činnost bez odhalení nestihl vůbec provést. Škoda jen, že lokace jsou velmi uzavřené a málo rozlehlé, větší volnost by zde neškodila. Většina klasických multiplayerových map je převzata z předchozího dílu, zcela nové jsou pouze čtyři další. Také tzv. versus mód, kdy hráči ovládají agenty a žoldáky, byl v podstatě převzat z Pandora Tomorrow.

Ze zvukové stránky hry stojí za vyzdvihnutí zejména dobré ambienty. Sama stále doprovází mořský příboj, skučení větru či kovové ruchy. Tyto halasy nejenže zpestřují herní zážitek, vybízí navíc i k taktickému použití, neboť kromě ukazatele aktuálních světelných podmínek nad Samovou postavou má agent k dispozici i měřič hluku, který sám vytváří okolo sebe v porovnání s lomozem okolí. Nejenže se tedy musí Sam starat, aby vždy stál v temnějším prostředí než okolí, ale musí také dávat bedlivý pozor, aby byl tišší, než je obecný hluk kolem něj. Vizuální a grafické podání i přes možnou degradaci díky převodu z výkonnější konzole rozhodně nezklame a subjektivně vypadá o něco lépe než u obou předchozích dílů.

Třepotající se svíčky, blikající lampy i realistické stíny spolu se slušnými animacemi dávají vyniknout sice ve srovnání s grafickými špičkami konkurence „jen“ velmi slušné, ale zato funkční grafice. Přemíra temna a tmy si ale vybírá svoji daň v podobě horší čitelnosti obrazovky při silnějším světle u vás doma, nicméně žaluzie má každý a stmívá se přece každý den. Bohužel PS2 je z party přístrojů, na které nový Splinter Cell vychází nejslabší, což při srovnání okamžitě poznáte nejen nejhrubší grafikou, ale hlavně zmenšenými úrovněmi a zjednodušeným prostředím bez větších detailů.

I když nejsou lokace nijak závratně rozlehlé, přesná 3D mapa aktuální úrovně s vyznačenými místy hlavních úkolů je praktickým doplňkem v Samově příručním počítači, který dále zobrazuje a odškrtává cíle mise a automaticky zapisuje výtah z odposlouchaných rozhovorů či výslechů nepřátel. Ještě doplním, že ukládat hru je možné také přes menu počítače kdykoliv v průběhu hry. Pro zapomnětlivé si hra pamatuje i poslední checkpoint, od kterého vám nabídne start v případě, že jste manuální save zatím nepoužili. Ani do třetice se tvůrci nevyvarovali některých hloupých chyb jako cukání textur a zejména lapálií s přenášením mrtvol (viz. článek „Zahráli jsme si!“), nicméně pro hratelnost nejsou zas tak fatální, spíše to poukazuje na lajdáckou konverzi fyzického modelu.

Chaos Theory je tedy i přes několik hrubek důstojným pokračovatelem Splinter Cell série. Vedle složitého a komplexního Metal Gear Solid 3 nabízí odlišné pojetí stealth žánru s přímočařejším postupem a bez složitějších zápletek pro akčnější hráče. Navíc je zde o něco lehčí angličtina. Tudíž, ač nemůžu Chaos Theory označit za lídra žánru, spolu s posledním dílem Double Agent bezesporu patří Chaos Theory k tomu nejlepšímu z celé nyní již pětidílné série.

Hodnocení: 8/10

Autor: Michal Jonáš

Průměrné hodnocení
2,31
Ohodnoťte jako ve škole
1   2   3   4   5  
Příspěvky do diskuze můžete přidávat po přihlášení!