Právě nakupujete za zvýhodněné ceny!

Race Driver GRID: Průjezd cílem

Autor: Filip Dočekal, 09.06.2008 11:00, zobrazeno 4077x

Race Driver GRID: Průjezd cílem

Po několika dnech každodenního závodění se nakonec dostanete na kobylku prakticky všem podnikům, co GRID nabízí a dále se typy závodů spíše už jen opakují. Část kariéry s týmovými závody jsem tak dokončil odhadem asi za 6 dnů (3 národní a 1 globální licence), nicméně všechno se dá opakovat třeba na vyšší obtížnosti. I když zajedete všechny týmové závody, stále to nemusí stačit např. pro vydělání dostatečné částky pro nákup všech vozidel ve hře. To už je ale běh na delší trať a hra se tak stává již docela stereotypní, protože disciplíny se již jen opakují. O vzrušení se v této pozdější fázi starají hlavně různorodé závody za cizí týmy.

Minule jsem mluvil o sponzorech, ale po získání druhé licence se vám nabídne další zajímavá možnost angažování druhého jezdce, který bude všechny týmové závody jezdit jako váš kolega. Zde je důležité dobře rozmýšlet, protože výše peněz, které vám vydělá, je závislá jednak na požadavcích sponzorů, ale hlavně na úrovni závodníka, většinou přímo úměrné jeho platovým požadavkům. Každý se také specializuje na jiné typy závodů. Může se totiž lehce stát, že draze zaplacený pilot nebude vhodný pro všechny následné závody a nemusí se tak ani zaplatit jeho startovné.

V garáži je pak krásně vidět jistá rozmanitost zdejších závodních disciplín, i když bohatosti předešlého dílu Race Drivera GRID nedosahuje. V Evropě to je např. varianta na mistrovství cestovních vozů WTCC (BMW 320Si a Chevrolet Lacetti), značkové poháry (TVR), ale prim hraje hlavně vytrvalostní série Le Mans, což je prakticky jediný skutečný podnik, na který má GRID plnou licenci. Ale ono to vůbec nevadí, protože všechny šampionáty suplují své skutečné protějšky, což platí např. pro monoposty F-3, již neexistujícího předchůdce série GP2. Pro mě jsou ale třešinkou na dortu závody historické Intersérie, tedy dřívějších sportovních prototypů, kde jezdí mimo jiné překrásná Mazda 787, jakožto jediný vůz s Wankelovým motorem, který kdy vyhrál 24 hodin Le Mans. Je škoda, že zvuk jeho motoru tvoří jen generované samply, ale to platí i pro většinu aut, jejichž zvuky mají k dokonalosti daleko.

Americký kontinent hostí hlavně závody muscle cars na městských okruzích a v Japonsku se jezdí pro změnu zejména driftovací soutěže. Mě nejbližší jsou ale evropské podniky na klasických okruzích, z nichž nejvíce vyniká belgický Spa-Francorchamps, který je rychlý a obtížný zároveň. Oproti tomu takový Donington se vůbec nepovedl a oproti skutečnému stavu je hodně zjednodušený. Ovšem nejkrásnější místa ve hře jsou průjezdy centry měst, ať už je to Long Beach, nebo Milano, zde je míra detailů velmi vysoká a města vypadají skvěle. V Japonsku ale nechybějí ani zcela smyšlené lokace. Jestli v něčem GRID exceluje, pak je to po právu znamenitá a plynulá grafika, počáteční rušivé skokové zmrazování obrazu se naštěstí projevilo jen v úvodu hry.

Před vydáním hry jsem očekával větší příklon k realitě, zhruba v intencích předešlých dílů série, ale na můj vkus je GRID arkádovější, než je zdrávo. Osobně volím takovou střední cestu, jako má např. Race, nebo PGR, ale v GRIDu je chování většiny vozidel naprosto přehnané. U cestovních vozů bych neustálou tendenci ke smykům ještě pochopil, ale když se formule smýká prakticky v každé zatáčce, to už se mi moc nelíbí. Přitom právě „ef trojky“ v reálu sedí jako přibité. Po vzoru DIRTu pak mají brzdy velice výrazný nástup. Mrzí mě také absence boxů, vlajek s penalizacemi a kvalifikací, což jsou aspekty, které série TOCA dříve nabízela. Na nižší obtížnosti také není překvapením, že hra zrychluje a zpomaluje ostatní jezdce podle vaší pozice na trati (catch-up). Takže když hodně ztratíte třeba díky bouračce, celý peloton na povel zpomalí a za krátko jej v pohodě dojedete. Na druhou stranu je v některých závodech (hlavně v Le Mans) nemožné vytvořit si větší náskok od zbytku startovního pole. A proměnlivého počasí se také nedočkáte.

GRID tak potěší hlavně hráče, kteří tolik nelpí na skutečných vlastnostech a chtějí prostě jen jezdit, protože drtivá většina závodů trvá jen pár kol a v jedné sérii se také moc dlouho neohřejete. Navíc podniky v nejvyšší licenci vám vydělají sedmimístné částky, přitom nižší závody mají honoráře za umístění mnohem nižší, takže pak chybí motivace pro jejich opakované zajíždění. Díky znamenitému destrukčnímu modelu to ale vynahrazuje opravdu velice napínavé multiplayerové závodění až pro solidních 12 hráčů, škoda jen chybějícího režimu rozdělené obrazovky na konzolích. Založit jde prakticky jakýkoli závod, přičemž po jeho skončení probíhá podobné hlasování o následující oblasti, potažmo typu závodu, jako v dřívějším DIRTu.

Díky masivnímu destrukčnímu modelu jsou pak takovéto závody hlavně ve městech monstrózním masakrem a soubojem o holé přežití první zatáčky. Velice často se stává, že po prvních pár desítkách metrů je zdemolovaná třetina všech aut a druhá třetina pak ze stejného důvodu ani nedojede závod! Tak si s přáteli řeknete, že příště už musíte sakra před tou šikanou pořádně brzdit, ale začne nový závod a řach!, zase z auta zbude jen hromádka pokroucených plechů. Díky tomu je často lepší útočit zpoza chvostu startovního pole, protože vepředu bývá hodně nebezpečno, což ale dodává multiplayerovým jízdám obrovskou dávku adrenalinu. I když v GRIDu chybí propracovanější turnaje, i tak je multiplayer mnohem zábavnější, než většina závodů v singlu. Když už je pak morálka živých jezdců podroušená a někdo třeba schválně bourá, je zde možnost úplného vypnutí kolizí.

GRID je tedy nutno brát takový jako je. Tedy na míle vzdálený své historii simulátoru závodů cestovních vozů a ještě arkádovější, než většina jeho konkurentů. Pokud si na to zvyknete, dočkáte se rozmanitých závodů ve vysokém tempu, které se střídají rychleji než smradlavé ponožky. A to všechno zabalené do atraktivních lokací na třech kontinentech a hlavně dech beroucí grafiky, která řadí GRID mezi nejhezčí autíčka na současném trhu. Nicméně se musí počítat s tím, že se k vám nebude GRID chovat zrovna fér, protože vás bez kvalifikace vždy hodí při startu na pozici, kterou nelze ovlivnit, peloton jezdců tvoří chaotický chumel, který se špatně předjíždí, a splašené jízdní vlastnosti jsou samy o sobě dosti záludné. Pokud na tuto hru přistoupíte, budete se ale bavit vpravdě královsky.

 

Autor: Michal Jonáš



Průměrné hodnocení
1,25
Ohodnoťte jako ve škole
1   2   3   4   5  
Příspěvky do diskuze můžete přidávat po přihlášení!