Právě nakupujete za zvýhodněné ceny!

Battlefield Bad Company - jaký bude multiplayer?

Autor: Filip Dočekal, 03.04.2008 15:13, zobrazeno 4192x

Battlefield Bad Company - jaký bude multiplayer? Jestli na bitevním poli narukujete do špatné jednotky, záleží nejen na vás, ale také na vrtkavé štěstěně, jak ostatně sugestivně dokazuje multiplayerová beta, kterou jsem měl možnost otestovat. Bitvy v Bad Company jsou situovány do žhavé současnosti (přesněji několik let dopředu), takže zbraňový arzenál odpovídá aktuální době nejen designem, ale také účinností. Ta je v novém Battlefieldu velice rozmanitá, což okamžitě poznáte na pěkně zničitelném prostředí i v síťové hře. Z důvodu zachování úkrytů je rozdělené na zničitelné (90%) a nezničitelné (10%) objekty. Nicméně zničit, zdemolovat, rozmlátit a rozstřílet tu jde opravdu skoro všechno, na co narazíte - a to včetně stromů i budov. Kompletnímu srovnání úrovně se zemí ale brání nosníky domů, větší dřevěné bedny, kontejnery, nebo plechové boudy, které jsou nerozbitné.

Míra zničitelnosti prostředí je ale jinak příkladná - záleží jen na typu zbraně, co všechno dokáže prorazit. Lehké střelné zbraně zničí jen křehčí překážky, jako ploty a dveře, ovšem granáty a těžší kalibry v podobě raketometů a kanonů vozidel bez potíží na jeden zásah vyzmizíkují půl baráku, nebo klidně i celý palmový háj. Přitom méně odolné objekty lze také nakrásně přejet, což platí hlavně pro ploty a stromy. Zkrátka opravdu solidní zničitelnost prostředí hraje v taktických plánech velkou roli, protože bezpečí kamenné zdi, zpoza které kropíte okolí, může vzít v okamžiku za své a vy se najednou objevíte před nepřítelem prakticky v nedbalkách. Proto ani nevadí méně atraktivní grafika, jež ve stávající podobě např. starší hit Call of Duty 4 (v MP velmi podobný) zatím nedohoní, tedy mimo pohledných kouřových efektů a mlhy.

Beta (přístupná pouze předplatitelům Fileplanet a vybraným novinářům) nabízí dvojici map, ve kterých může najednou bojovat ve dvou týmech až 24 připojených hráčů. První větší úroveň Oasis dle svého názvu zobrazuje pouštní lokaci na Středním východě, rozloženou na mírně zvlněné nížině, kde vynikne poměrně slušná dohlednost. Díky širokým planinám a menšímu počtu budov je ideální pro používání vozidel. Druhá, menší mapa Ascension je pak umístěna do ospalé horské vesničky umístěné do Evropy, jako dělané pro boj muže proti muži, protože rozmístění budov a objektů je hodně stísněné. Mně více vyhovovala poušť, kde jsem si mohl vychutnat větší přehled na bojišti a podporu těžkých zbraní oproti mlhavé vesničce, kde prakticky vždy nastal totální chaos, jenž často vyústil v zabíjení vojáků stejné strany mezi sebou. A bylo to i díky nevyladěnému přechodu mezi světlými a tmavými scénami v této mapě, což tvůrci do plné hry určitě doladí.

Testovací verze obsahuje pouze jediný herní režim souboje o zlato inspirovaný single kampaní hry, kdy jeden tým útočníků má za úkol zničit všechny bedýnky s cenným kovem a druhý tým je musí bránit stůj co stůj. Zatímco obránci jsou rozmístěni přímo u pokladu, dobyvatelé začínají zpočátku ve své základně na okraji mapy. Zajímavě je řešeno rozšiřování bojiště, ke kterému dojde vždy, když útočníci úspěšně zničí dvě zlaté bedýnky. V tomto okamžiku se mapa protáhne a objeví se další pár cenného pokladu a tak to chodí až do otevření celé plochy. Bedny jsou ale odolné, takže je lze zničit buď aktivací výbušniny, což zabere nějaký čas v odkrytí, nebo soustřednou palbou, což je jistější, protože podobně i obránci mohou pro změnu časovanou bombu zase deaktivovat.

Atraktivnější mi přišlo dobývání zlata, protože v této úloze se dá využít více taktických možností, než při statičtější obraně. Dost často fungovalo nasednutí do tanků a vrtulníku, rozstřílení domů blízko bedýnek na cucky, aby se obránci neměli kam schovat a poté se prácička dodělala pěchotou. Několikrát jsem se stal svědkem úsměvných scén, kdy byla spuštěna bomba na jedné bedýnce, načež obránci hbitě zlikvidovali aktivujícího vojáka. Poté do domu naběhl jeden z obránců, který běžící bombu zajistil, načež dostal i on smrtelnou ránu. A tak to šlo na střídačku několikrát, než bedýnku konečně zlikvidoval přběhnuvší kolega s raketometem. Zmíněná scéna dobře ukazuje opravdu velkou bitevní vřavu, která se často strhne zejména v úplně poslední fázi, kdy útočníkům zbývá zlikvidovat poslední jednu, nebo dvě bedýnky zlata, jež jsou ale hrdinně bráněny do posledního muže. V těchto chvílích mi mnohdy zoufalá obrana připomínala japonské útoky „Banzai“, kdy se Japonci vrhali do boje proti Američanům jen s noži a výbušninami na bambusových tyčích. Zoufalý odpor obklíčených obránců, kteří u poslední bedýnky střílí ze všech hlavní na všechny strany, patřil mnohdy k parádním závěrům multiplayerové řeže.

Škoda jen, že kromě pokleku se nelze jinak krýt. Na dobré atmosféře má lví podíl také systém respawnů, kdy si po každém zabití můžete vybrat, jestli se asi po deseti vteřinách přestávky objevíte sami na bezpečném bodě mimo místo nejtvrdších bojů, nebo přímo v ohnisku po boku vašich kolegů. V prvním případě vám bezprostředně nic nehrozí, ale zase nejste v kontaktu s bitvou. Druhý způsob je mnohem riskantnější, protože se často zjevíte přímo před střílejícím nepřítelem, ale zase jste takříkajíc v centru pozornosti. Pokud se blízko místa vašeho skonu navíc objeví vozidlo s volným místem na korbě, hra vás obnoví přímo do tohoto prostředku. Je ale pravda, že respawn k jednotce nefungoval zcela bez chyb. Několikrát jsem se totiž zjevil tak nešikovně, že jsem byl obrácen zády ke střílejícímu protivníkovi, který mě tak znovu okamžitě poslal na onen svět. Po více takových případech už to bylo docela mrzuté, nicméně tvůrci na tomto problému dále pracují.

Při rychlém pročesávání budov jsem se i já občas lekl najednou vykouknuvšího vojáka, takže jsme se oba svorně zasypali kilogramy kulek, protože ikonky zobrazující u vojáků příslušnost ke stranám jsme přehlédli. Kromě odznaku moje/cizí mají zmíněné symboly ještě jeden význam, totiž ukazují vybranou třídu postav ze stejné armády. Povolání je celkem pět a praktické je, že při každém respawnu si můžete zaměření vždy svobodně navolit. Tento prvek dodává seancím větší rozmanitost, protože i v rámci jedné hry vystřídáte více rolí. Základní jednotkou je klasická pěchota (Assault), disponující automatickou puškou s granátometem. Puška má i na dálku solidní přesnost a účinnost, takže ve hře tvoří asi nejuniverzálnější zbraň. Demoliční expert (Demoliton) má ve výbavě sice jen brokovnici naprosto nevyhovující na delší vzdálenost, nicméně na pár metrů jedním výstřelem zabije klidně i dvě postavy najednou, což žádná jiná lehká zbraň neumí. Jeho role spočívá v ničení obrněné techniky nepřítele, k čemuž dokáže využít raketomet, nebo kladení min. Průzkumník (Recon) se zde říká ostřelovači, maskovaném jako chodící keř, jenž je vybaven značkovačem cílů, takže zastane obě činnosti.

Předposlední povolání na výběr je Specialista (Specialist), který má přímo spolupracovat s demoliční četou, protože je schopen pomocí speciální pistole na nepřátele vystřelovat miniaturní vysílačky. Tyto přístrojky pak svým signálem navedou vystřelené rakety na cíl. Bohužel jen málo účastníků bylo ochotno nějak více společně kooperovat, než jen hromadně útočit, takže v betě byl Specialista poměrně zbytečný, zatímco demolovat chtěl skoro každý. Posledním typem vojáka je doktor a mechanik v jedné osobě (Support), protože jako jediný umí léčit spolubojovníky a opravovat bojovou techniku. Za své partie jsem opět prakticky nezaregistroval, že by někdy došlo k léčení vojáka, nebo opravě techniky. Spíše se na bojišti smutně povalovaly kouřící vraky, kterým do úplného zničení chybělo již jen pár zásahů.

Kromě toho nese Support vysoce efektivní kulomet, takže si i on užije hodně srandy a nikoli jen možná méně akční foukání bolístek a vaření proražených pancířů. Pokud se ale sejde parta kamarádů a každý si vybere jiné povolání, může být hra ještě daleko zábavnější, což potvrzovali sporadičtí taktici, svolávající tupější spolubojovníky headsetem. Stačilo, aby tři-čtyři hráči z týmu postupovali společně a rázem byla hra mnohem zajímavější. Prakticky každé bojové vozidlo má při obsluze kompletní posádkou daleko více šancí na přežití, než když jej řídí pouze jediný voják. V betě jsem se projel v kulometném člunu, bojové bugince, lehce pancéřovaném automobilu, lehkém/těžkém tanku a v bitevním vrtulníku. Všechna vozidla se příjemně ovládala, přičemž když je řídíte sami, tak pohyb obstarávají netradičně obě levá čelní tlačítka na joypadu.

Pokud jedete v osamocení, nelze např. u tanků obsáhnout z jednoho postu všechny zbraně, nicméně si můžete přelézat i do jiných míst. Pokud si vleze do vozidla vojáků více, role se rozdělí a jeden řídí, druhý střílí z kanonu a třetí např. obsluhuje lafetovaný kulomet. Všechny prostředky kopírují dnešní reálné zbraně, takže v tanku lehce poznáte M1A1 Abrams a ve vrtulníku AH-64 Apache. Vozidla nejsou všemocná, protože na každou zbraň ve hře existuje účinná protiváha. Na tanky působí nejlépe raketomet a vrtulníky zase „sundá“ na pár výstřelů protiletadlový kanón, vyskytující se na střechách některých domů. Největší dojem na mě ale udělala stacionární houfnice, postavená v mateřské základně na kraji mapy, která se sice nedá převézt, zato má zdrcující účinek na širokou plochu bojiště.

Její palba se řídí náhledem z ptačí perspektivy, kdy je potřeba výřez v zaměřovači bez jakýchkoli vodítek porovnávat s minimapou v levém dolním rohu, která již barevně zobrazuje důležitá místa na mapě a také polohu vlastních sil. I když má palba několikasekundové zpoždění, tímto způsobem jsem několikrát v bezpečí základny na kraji mapy doslova zdecimoval nepřátelské jednotky (a někdy i ty vlastní), načež to protivník psychicky nevydržel a nasedl do vrtulníku. To jsem ale viděl přes zaměřovač při nabíjení houfnice. Stačilo pak jen rychle srazit krovky do blízkého domu, připravit si raketomet a visící vrtulník pálící do prázdné houfnice sundat několika mířenými.

Již v této podobě hra po dobu testování nijak nelagovala, horší to ale bylo v lobby před spuštěním seance, kdy se mě Bad Company ráda zakousla právě při načítání úrovně. Z tohoto důvodu jsem musel nechat snah o specifikaci vlastní hry, raději jsem vždy zvolil náhodné připojení, které bylo podstatně spolehlivější. Beta obsahuje tradiční stupnice hodností velmi podobné povyšování v Call of Duty 4. V Bad Company je ale kariérní postup mnohem rychlejší, což ale nemusí do finální hry zůstat beze změn. I v Battlefieldu pak můžete ještě navíc získávat odměny a trofeje za různé úkoly a dovednosti (např. za likvidaci určitého počtu nepřátel danou zbraní), v tom se nový díl nebude moc lišit od současné konkurence.

A Bad Company se od dnešního standardu nebude výrazně odlišovat ani v multiplayerových bitvách, protože způsob a styl hry mi již dnes přijde velmi podobný, co v multiplayerové části zmíněné Call of Duty 4, nebo např. mladší Frontlines: Fuel of War. Nicméně s Bad Company bych do budoucna rozhodně počítal, protože zničitelná prostředí, zajímavý systém respawnů, nebo možnost využívání bojových prostředků, dělá zdejší bitvy hodně atraktivní a tak nepochybuji, že si nový Battlefield opět řádně ukousne z koláče akčních stříleček, minimálně v rámci multiplayerových her.

Článek převzat z Games.Tiscali.cz

Průměrné hodnocení
2,50
Ohodnoťte jako ve škole
1   2   3   4   5  
Příspěvky do diskuze můžete přidávat po přihlášení!