Právě nakupujete za zvýhodněné ceny!

Ghost Squad - recenze

Autor: Filip Dočekal, 10.03.2008 14:14, zobrazeno 3907x

Ghost Squad - recenze

Proslavená trojrozměrná arkáda se světelnými pistolemi se dočkala uveřejnění na Wii – s periferií Zapper nebo klidně i bez ní. Tentokrát můžete při střílení teroristů klidně skákat do krytu za gauč. Ale nemusíte.

Ghost Squad je úkaz tak nevídaného formátu, že možná Ludvík Souček vstane z hrobu a začne soutěžit s Dännikenem, kdo jako první zjistí, kteří mimozemšťané nás infikovali. Ghost Squad je něco tak tragikomického, že recenzentský teploměr létá nahoru a dolů jako hopík. Ghost Squad je tak dunivá rána nafukovacího kladiva do balónků, až není jisté, jestli průšvih není recesí a naopak. Ghost Squad je taková hra, že kdyby se instalovala na stolní počítače, byla by odinstalována po hodině – tak dlouho trvá její dohrání. Ghost Squad je tak podezřelý, že jsem dokonce přečetl manuál, abych zjistil, v jakém okamžiku mi unikla zábava a jestli náhodou po čtyřech měsících v Asii nepřesahuje marketingová inteligence mojí vlastní. Ghost Squad je... Ghost Squad je.

Původně hra na arkádový automat obsahující modifikovaný Xbox vyhrála u lidí možností používat světelnou pistoli někde jinde, než ve Virtua Cop. Obsah překvapil. Mateřská společnost Sega se vzdala svého sprinterského modrého ježka a připravila pro hráče souboj s.... fialovými ježky! Ne. Se zakuklenými teroristy. I když ti ježci by byli vtipnější. Teroristi terorizovali spořádanou společnost, dokonce unesli Air Force One, známý to létající příbytek Harrisona Forda, tedy prezidenta Spojených států – a to se prostě netoleruje, to se musí vystřílet. Na arkádovém automatu ani moc nevadí, že počet polygonů jednoho teroristy je přibližně padesát a že dráha pohybu je tvrdě předpočítána, ani že v dnešním světě by většina lidí prezidenta Spojených států nezachraňovala, ale spíš si zahrála s únosci čáru o jeho oblek. Jakmile je ale ta samá hra portována na Wii, naivně očekáváme, že se věci změní a budeme se bavit evolučně revoluční hratelností i doma v obýváku. A ono jaksi ne. Skákání saltem za pohovku nečekejte. Vlastně se při hraní ani nemusíte hnout.

Celá hra pokrývá tři mise.

Tři mise.

V roli člena jednotky Alpha jezdíte po kolejničkách jako v Zámku hrůzy a v pravý okamžik sestřelujete pravé nepřátele. V případě, že hrajete ve dvou, můžete to samé dělat s bráchou nebo kamarádem, kterého skutečně nemáte rádi. S Wii Zapperem, který samozřejmě není zapotřebí a lze hrát pouze se samotným Wiimotem se střílí a občas provádějí takové věci, jako deaktivace min nebo bodání nožem – ovšem nikoliv pohybem, který by se přímo hodil k něčemu, co připomíná údernou zbraň, ale trefováním se do zvýrazněných míst na protivníkově těle. Deaktivace min probíhá podobně tupě a stejně tak pěstní zápas nebo odstřelování nepřátel na dálku. Zábava, jakou při tom prožíváte je přímo rovná přepínání kanálů na satelitu. Motivem pro případné další hraní je různorodost vnitřků misí – v každé je několik křižovatek, kde volíte další směr akce (jít vlevo NEBO jít vpravo NEBO hodit do místnosti kouřový granát a chvíli nevidět nic a sestřelit pár civilistů, a tak podobně) a jakmile jednou zvolíte, musíte misi rozehrát znovu pro vyzkoumání obsahu jiné volby – to ale doporučujeme jen masochistům. Podivuhodně bolestné až zatraceně komediální jsou vážně míněné krátké rozhovory typu „Neunikneš, ZLÝ TERORISTO!“ a „Utekl nám... musíme za ním utíkat!“ a „Sakra, nasedl do letadla, musíme sestřelit letadlo!“Pro dovedení k naprosté absurditě jsou v nabídce bonusové módy, kdy postavy poletují po stejných prostorách, mají ruce zlomené, jako kdyby držely samopal a hází šurikeny (jmenuje se to „nindža“ a Farid Starman po deseti minutách hraní prohlásil: „Ježíši, mě to ale fakt nebaví, nezahrajeme si Mashed?“) nebo jakýsi mód „plavky,“ kdy jsou nepřátelé ženy v plavkách a namísto olověných projektilů máte vodní pistolky. Ehm. To je tak pitomé, že se na to nedá udělat pořádný vtip.

Na obranu je třeba dodat, že hlavní síla hry leží v možnosti online hraní anebo pokojového hraní s až čtyřmi kamarády. Pro mnohé, zejména odchovance multiplayerovek, je vidina umístění v žebříčku nejlepších hráčů něčím jako zlatým grálem pro Indiana Jonese.

Kdyby Ghost Squad nebyla jednou z první her, která se honosí podporou Wii Zapper a měla jen ukojit touhy fanoušků původní hry, sběratele, old-schoolery nebo nevyléčitelné militaristy, bylo by vše v pořádku a řekli bychom si: špatná hra, ovšem jistá skupina ocení hodnocením pět z deseti. Bohužel jde o jednu z mála her, které jsou majitelům hardwarové protézy dostupné, hned vedle Link's Crossbow Challenge. Radovat se ze špatné hry jen kvůli tomu, že podporuje něco, co nám leží na stole, je přeci jen pitomé. Tažení Wii Zapperu ostatně nezažívá veliký úspěch ani u her, které pro něj primárně nebyly připraveny: v Resident Evil: Umbrella Chronicles periferie naráží na neobratné propojení s nunchukem a celkově se zdá, že na v tomto směru musí Nintendo ještě trochu zapracovat. Na hru, u které si skutečně vychutnáme pocit z dobře využité pistole, si zkrátka musíme počkat.


Převzato se svolením Hrej.cz

Průměrné hodnocení
0,00
Ohodnoťte jako ve škole
1   2   3   4   5  
Příspěvky do diskuze můžete přidávat po přihlášení!