Právě nakupujete za zvýhodněné ceny!

Viva Piňata: Party Animals - recenze

Autor: Filip Dočekal, 01.02.2008 08:45, zobrazeno 4150x

Viva Piňata: Party Animals - recenze
Tentokrát populární kolorovaní živočichové nežijí a netvoří potomky pod vaším bedlivým dohledem, ale prostě se rozhodli povyrazit a vytvořit si takový malý turnájek. Pěstitelské práce v první hře se sice moc neujaly, ale to nám nezabránilo přijmout pozvání a osobně se účastnit té velké parády. A že to byla velkolepá akce! Snad všechny živočišné druhy obsadily tribuny, ale do závodů se přihlásilo pouze osm nejbojácnějších dobrovolníků. Jaké bylo naše překvapení, když na nás začala všechna zvířátka po příletu na ostrov piňat mluvit naší mateřštinou! Ano, mimo všeliké kýhání, hýkání, žvatlání a mručení, všechny piňaty mluví kupodivu česky a navíc se jim podařilo přitáhnout i několik dabérských celebrit, jako např. Miroslava Táborského v roli uvaděče.

Není divu, když chtějí piňaty zaujmout hlavně předškolní děti, jež jim budou nejlépe rozumět. Každá hledá svého trenéra, který ji v závodech povede, přičemž stačí, když bude mít všeho všudy tři roky. Celá atmosféra turnaje je tak uzpůsobena nejmenším hráčům. Všude kolem jsme viděli mnohobarevné průvody, veselou atmosféru, krásné písničky a hlavně juchající zvířátka všech možných velikostí a zbarvení. Pod dohledem dospěláka nebude mít ani nejmenší divák a účastník žádný problém s ovládáním nebo chápáním her. Piňaty každou svoji zábavu předem ochotně vysvětlí jak obrázky, tak samozřejmě lokalizovaným textem, a ovládání skrze joypad Xboxu 360 je velice jednoduché a až na jednu výjimku příjemně intuitivní.

Nejlepší zápolení je, jak známo, ve sportovním duchu, takže to ani na ostrově piňat nemůže být jinak. Základní disciplínu tak tvoří klasické závody o co nejlepší umístění v rámci celého ostrova. Čekali jsme tradiční motokáry, ale piňaty ctí ekologii a dobrou kondici, takže všechno odběhají pěkně po svých. Přitom je malí trenéři vodí stejně jako závodní automobily v jakékoli závodní hře. Jedno tlačítko zvířátko popožene, druhé je zase zabrzdí. Každého závodu se účastní vždy čtyři sportovci, přičemž lidmi ovládané běžce do počtu doplnila zvířátka řízená centrálním počítačem ostrova, tedy tím, který jinak řídí sklizeň bukvic a vyhlašuje shazování barevného peří. Tudíž se jedné partie mohou zúčastnit maximálně čtyři lidští hráči.

Nutno ale podotknout, že vytyčené tratě nejsou zvlášť zajímavé, prakticky vždy se jedná o krátké cesty s několika zatáčkami a minimem překážek, takže piňaty mohou cupitat, seč jim síly stačí, a mnoho se nebát, že narazí třeba do spadlého kokosu. Ještě že byly po trati hustě rozesety pomůcky, které vždy zásadně promluví do konečného pořadí. Když už skoro probíháte cílovou páskou a pojednou obdržíte metr před cílem zásah řízenou střelou Fiesta, takže vás polovina pole ještě předběhne, to vám vždy hodně pocuchá perka. Nicméně totéž můžete provést i soupeřům. Takový přetlakovaný peprmintový bonbón se nejen pěkně cucá, ale také funguje jako dokonalý větrový urychlovač. Zvířátka pak po požití Sifonátora jednak pěkně říhají, jednak jsou chvíli imunní vůči útokům ostatních. A konečně třeba Buzlegumm medomet řádně zalepí cestu za vámi, zbytek pelotonu se přilepí a musí zpomalit.

Těchto udělátek je celkem devět, pěkně se tedy pamatují, ale stejně jich mohlo být více. Takhle se poměrně rychle omrzí. To platí bohužel i pro stále stejné závody, kdy se mění zpravidla pouze okolní prostředí, přičemž tratě jsou velice podobné. Naštěstí jsme na ostrově viděli i další disciplíny, které se mezi závody pravidelně střídají. Pokud nás paměť neklame, zkusili jsme si doslova desítky roztodivných a rozmanitých miniher, ve kterých se zvířátka poměřují. Hříčky se servírují náhodně, takže jsme neokusili úplně všechny, ale podle piňatího hlasatele Pecky Pudgeona jich má být více než padesát. Pokud se na ostrov jako my vypravíte, pak budete pozváni k pojídání jablek na čas (pozor na červa!), pobíjení mravenců (vypadnou z nich sladké bonbóny), tancovačku, nebo k přehazování doutnajícího nenávistníka, který za určitý okamžik vybouchne před čumákem.

Nejvíc se nám líbila hra na posílání lodiček, přičemž jsme čekali klasické foukání do plachty. Čelist nám spadla, když se soutěžící nejdříve zhluboka napili, přičemž následně říhli do plachty, až se zem otřásala. A jinak to prý není pro děti nijak škodlivé. Pravda, že pšoukání jsme si mimo našeho zažívání u piňat nevšimli. Ale o to jim to více krká. Sice se všechno dá hrát i v osamocení, ale zvířátka jsou družná, takže turnaje byly mnohem zábavnější ve více hráčích. Vyzkoušeli jsme klání na rozdělené obrazovce, ale také přes internet s trenéry z celého světa, ale piňaty nejsou moc znalé technologií, takže se na síti stále moc nehraje.

Třeba se to změní, protože se nám nakonec u zvířátek líbilo a z toho veselého, barevného světa hříček a závodů se nám do našeho zmrzlého světa moc nechtělo. Malí hráči si pěkně pocvičí reflexy, počty a cit v rukou, velcí se zase na chvilku skvěle odreagují od všedního života, třeba při láhvi dobrého vínka nebo piva. Sice by párty mohlo být ještě propracovanější, ale pro nezávadné blbnutí party malých kamarádů jsou nové piňaty jako stvořené.

Článek byl napsán pro server Hrej.cz.


Průměrné hodnocení
0,50
Ohodnoťte jako ve škole
1   2   3   4   5  
Příspěvky do diskuze můžete přidávat po přihlášení!